Kovář Pepa aneb jsme tím, co děláme?

7. ledna 2016 v 22:00 | Nerisa |  Povídky
Kovář Pepa žil ve vesnici. Celý život byl kovářem, po svém otci. To mu šlo, uměl to a měl to rád. Všichni ve vesnici ho za to chválili, oceňovali jeho um a rádi kupovali jeho výrobky. A když se ho někdo ptal "Kdo jsi?", řekl "Jsem kovář." A tak to bylo a bylo to správně.

Jenomže pak vesnici napadli lapkové, mnoho lidí zemřelo a Pepu odtáhli do zajetí. Později ho prodali do otroctví a skončil v aréně. To se mu samozřejmě nelíbilo, byl zničený, žehral na svůj osud. Byl jsem skvělý kovář a teď tady mám bojovat a zabíjet? Teď jsem nikdo, jsem jen otrok, vzali mi všechno, čím jsem byl. Jenomže co Pepa cítí a necítí, bylo jeho majiteli jedno. Dal mu do ruky kladivo, kterým se Pepa uměl docela ohánět, a poslal ho do ringu.

A jelikož mu nic jiného nezbylo, naučil se Pepa mlátit kladivem a byl v tom docela dobrý. Začali mu říkat "Kladivo" a tak se z Pepy stal Kladivo, gladiátor, a když se ho ptali, kdo je, říkal "Jsem Kladivo a umím zabít muže jednou ranou." Nebylo to už tak dobré a poctivé řemeslo jako kovařina, ale šlo mu to a přežíval, tak se s tím nějak smířil.

Později získal svobodu a najednou zase nevěděl, kam se vrtnout. Už nebyl gladiátor. Stalo se tomu tak, díky řadě podivných náhod, že skončil v učení u mastičkáře. To je tedy vtipné, myslel si. Tak jsem byl kovář a potom bojovník. A teď mám léčit lidi. Vůbec to neumím, je to opak toho, co jsem vždy dělal. Mám svaly, k čemu mi budou tady? Ani číst neumím a v bylinách se nevyznám, ten chlap je blázen, že si mě vzal do učení.

A tak ho mastičkář učil. Po letech se z kováře a gladiátora stal mastičkář. Svaly už neměl jako dřív, když tolik nepracoval, zato ale zachránil mnoho lidí a ti mu byli vděční. Jeho mistr zestárl a než zemřel, ptal se ho Pepa, proč si vzal nezkušeného gladiátora do učení.

Mastičkář mu řekl: "Bylo užitečné, že jsi něco věděl o boji, protože když víš jak zabíjet, víš také, jak vypadá rána a můžeš se naučit ji léčit. Bylo i užitečné, že jsi znal kovařinu, protože tam potřebuješ odhodlání, vytrvalost, trpělivost a vědět, kam uhodit, aby se vše povedlo. I jako mastičkář to potřebuješ.

Ale hlavně jsem v tobě viděl sílu a odvahu a schopnost se učit, protože když jsi zažil tolik a zkoušel různé věci, mnohé ses musel naučit a doufal jsem tedy, že i tady se budeš učit rychle. Viděl jsem tebe a tvé vlastnosti, ne tvá povolání. Viděl jsem tebe a ty jsi viděl jen to, co umíš."

Pepa nad tím přemýšlel, a když mastičkář zemřel, převzal jeho živnost. Ale nějak mu to nestačilo, už si v životě zvykl na změny a jeho život byl náhle nějaký nudný. A tak přišel, tentokrát sám od sebe, s dalším plánem na změnu. Založil si školu a tam učil kovařinu a boj a mastičkářství a najal si další učitele, kteří zase uměli něco jiného, a tak jeho akademie sdružovala mnoho učňů a učitelů, zavítalo tam i dost bohatších hostů, jeho akademie se stávala čím dál tím proslulejší a Pepa měl pořád co dělat a co se učit, aby zvládal řídit chod své instituce.

Zemřel jako boháč, unavený, ale šťastný, a už nemyslel na to, kým je. Už toho zažil a dělal tolik, že by nevěděl, co si vybrat, aby ho to dostatečně definovalo. A tak umřel jako Pepa, obklopen svou ženou a dvěma syny. Než odešel z tohoto světa, ještě si zavolal svého nejstaršího a předal mu, co se v životě naučil. Řekl mu: "Nikdy nevíš, kam tě život zavede, co budeš potřebovat a co se budeš muset naučit. A když se moc zaměříš na to, co jsi, omezuje tě to v tom, čím můžeš být. Osud to ví lépe, kým se máme stát a co si máme prožít. Důvěřuj své cestě a s pokorou přijímej, co tě potká, protože nikdy nevíš, k čemu se ti to bude hodit."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama