Máj

15. listopadu 2014 v 14:31 | Nerisa |  Básně
Přepracování první části slavné básně K. H. Máchy :-) Proč? Protože bez výkladu se v ní každý ztrácí. Ne, že by vám to pomohlo u maturity, předělávat to celé se mi nechtělo. A hlavně šlo o legraci. Ovšem v zájmu "umění" jsem dodržovala počet veršů ve slokách i rýmování. Enjoy.


Bylo pozdě - první května den -
a k večeru - byl lásky čas.
A mně zdál se divný sen,
hrdličky v něm sténal hlas.

O lásce šeptal horoucně;
stejně vím, že krutě lhal,
kdo srdce své by v květnu dal,
žil by bez něj bezmocně.

Venku krásně měsíc vrhal
bledou svou zář na jezero
a bylo tam zvláštní šero
jenom Mácha verši mrhal,
snad o něm byl ten divný sen
co zdál se mi v májový den.

Dva milenci, dva světy jiné
nazí v trávě za dědinou
v stud uvádí vše nevinné;
morálka v nich chudák hyne
jak liány se k sobě vinou.

Měsíček jim k tomu svítí
a závistí je celý bledý
když se mladý jinoch snědý
s dívkou válí v lučním kvítí;
a já se na to dívat musím
- pro bohy, co ještě zkusím?!

A příroda si příklad bere
strom se tam ke stromu směle
ve vánku kloní neuměle;
z luk líbezná se vůně dere
a všechna zvěř jaro cítí
v libé vůni toho kvítí.

A tak můžu líčit ještě dál
jak se jelen srny bál
ale na to nemám čas;
pořád ječí ptačí hlas
a tak postoupím zas dál.
Zas jinde se procházím
a pod nějakým dubem
mladou dívku nacházím
co zas má za lubem?

Tupě zírá na vodní hladinu
a má divné myšlenky
oči - smutné pomněnky
trčí tam nejmíň hodinu.

Hledí na jezero hluboké
a v srdci si střádá smutek;
hledí na jezero hluboké
chystá snad nějaký skutek?

Jak padlý anděl tiše sedí,
zvadlá kytka, na jezero hledí.
Bledá je jako dcera smrti
o všechnu radost okradena
nějaká tíha bedra drtí
jiskřička v ní už zahubena.

Dvacet dní prý rychle přešlo
- takto se to mně doneslo;
už se stmívá, slunce usíná
v dívce naděje zhasíná.

Tu konečně ústa otvírá
"Už se mi nevrátí," naříká.
"Co dělat mám bez Vilíka?"
a ústa hned zas zavírá.

Srdce jí puká, až to slyším
brečí, ale čemu se diví?
Přes jezero smutně civí
a já nevěru v tom tuším.
Co provedla je její chyba;
jen ona sama za to může
ať radši mlčí jako ryba
pláč ničemu nepomůže.

Náhle nápad brázdí čelo;
vstává, stále hledí vpřed
narovná své mladé tělo
a přes okraj skáče hned.
Žblunknutí jak rána z děla
holka padla do jezera.
Zdalipak to smysl mělo…
neví ani Mácha sám.
Na co tak divné sny mám?
Probouzím se, chladím čelo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | 3. prosince 2014 v 13:44 | Reagovat

Zdá se mi jakoby to můj příběh byl,
co život můj ve stín proměnil.
Přeji ať myšlenky a nápady tvé
šíří se rychle jako kvítí líbezné,
co brzy z jara radostně raší ven
a inspirace proudí víc a víc každým dnem!

Moc se Ti to povedlo ;-) Děkuji za skvělou práci :-) Ať líbezněji zpívají ptáci.

2 Neri Neri | Web | 10. prosince 2014 v 17:28 | Reagovat

[1]: Srdce moje velmi těší, že mé básně se líbí, jen pro sebe je píšu stěží... a vždy zabere to chvíli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama