Putování

22. června 2014 v 12:50 | Nerisa |  Básně
Svěsit ramena, prostě to vzdát,
vědět, že není za co se rvát.
Nádech a výdech, odvahu sbírám,
jeden krok dopředu, jdu, neutíkám.

Brodím se sněhem, jdu stále vpřed,
zas jenom sama brázdím teď svět.
Vše nechat za sebou, tak to má být
už přišel čas se vzchopit a jít.

Nic už mě nevolá, netáhne zpět,
můj vnitřní kompas nějak se splet.
V ledové krystalky se slzy mění
cestou pláču pro ztracené snění.

Učím se nevnímat vzpomínky kolem,
učím se vyrovnat se srdcebolem.
Učím se spoléhat zase jen na sebe,
učím se poslouchat ty hlasy od nebe.

Slyším je říkat, že přežiju bez tebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama