Smrt

6. května 2014 v 6:05 | Nerisa |  Básně
Už dávno jsou mrtví,
mrtví a ztracení.
Nikdy se nevrátí,
co smrtka docení.

Maso se rozpadne
a kosti psi vyhrabou.
Snad stane se toho dne
že na ně si vzpomenou.

A proč by vzpomínali?
Vždyť už jsou pryč.
Svíčky na hrob dají
a zabodnou rýč.

Slzy co ztratí tam
pro sebe pláčí jen
že také zemřou včas,
to pro ně je zlý sen.

Jen chabou je útěchou
že co po nich zůstane,
děti předky ctít nebudou
i ta sláva zas vyvane.

Smrt jenom nakonec
vede si záznamy
až zavřou hostinec
kde pivo si dávali.

Zapomnění čeká
ty, co nejsou vyvolení
a Styx ta temná řeka
spláchne všechno snění.

Smrti se nebojím,
zemřít tolik nebolí,
však že tu nic nezměním
to v duši vždy zabolí.

Tak nač je žití,
když nemá cíl?
Proč snášet to bití,
trápit se dýl?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama