Rozporuplná

26. května 2014 v 9:12 | Nerisa |  Básně
Utíkej, pospíchej, dochází čas,
nazuj si střevíce, je to tu zas.
Sotva dech popadáš a nemáš cíl.
Proč jen se nezdržíš o trošku dýl?

Na chvilku zpomal a doplň své síly.
Chabá je výmluva, že plaché jsou víly.
Bojíš se bolesti a sama se ničíš.
Bojíš se zůstat, ale máš-li jít, křičíš.

Utíkáš před něčím, co uvnitř máš.
Ani deset mil nesmaže pláč.
Čím blíž se to zdá být, tím chceš být dál,
však zmizí to z dohledu - a zas měníš sál.

Máš strach z odmítnutí, utečeš pryč.
Slova ti zní v uších a hledáš skrýš.
Sotva jsi daleko, chceš být zas zpátky.
Proto ti zbyly už jen prázdné řádky.

Vyčítáš jiným, že plní ti přání.
To tvoje "Zmizni!" bylo jen zdání?
Klekáš si do prachu, polykáš slzy,
ale kdyby se vrátil, zas utečeš brzy.

Chceš být svobodná, sama to říkáš,
a pak se s samotou dále potýkáš.
Nechceš mít závazky a toužíš po nich.
Žiješ sen o svázaných divokých koních.

Marně tu tápeš, marně se vztekáš,
marně v knihách odpověď hledáš.
Sama se neznáš, tak kdo tě má znát?
Bojíš se milovat... a má tě mít rád?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama