Vzpomínky zaváté časem 13

13. března 2014 v 13:15 | Nerisa |  Vzpomínky zaváté časem
Poslední díl


Probudila jsem se a zjistila, že ležím na mokré trávě. Byla jsem v pořádku, vstala jsem skoro bez obtíží, jenom se mi trochu zatočila hlava. Šaty jsem měla od trávy a bláta, můj kůň se pásl nedaleko. To byl divný sen, napadlo mě.
Konečně jsem pochopila, co se stalo. Při té rychlé jízdě jsem musela spadnout a uhodit se do hlavy. Proto ten divný sen. Alespoň si to myslím.
Bez dalšího zdržování jsem se vyhoupla zpátky na koně a pokusila se nespadnout, když se mi nečekaně zhoupl žaludek. Jako by vycítil, co se děje, pomalu se rozjel směrem k domovu a brzy jsme stáli před branou.
Zajímalo mě, kolik uběhlo času od doby, co jsem spadla, ale vzhledem k tomu, že byla rodina spíš zvědavá než znepokojená, to asi nebylo dlouho.
Teprve teď jsem si vzpoměla, co mě čeká. A udělalo se mi ještě hůř než předtím.
Když jsem všem pověděla o rozhodnutí rady, v domě se rozhostilo ticho, jako bych právě sdělila, že umírám. Ikdyž to vlastně bylo podobné.
"Tati, kam jde maminka?" ptaly se děti a on se jim snažil opatrně vysvětlit, že musí na nějakou dobu pryč.
"Ale proč?" pofňukávaly a já to nedokázala poslouchat. Zvedla jsem se a zamířila do svého pokoje. Stála jsem tam dokud se nesetmělo a nebe nezaplnila spousta hvězd. Teprve pak jsem si šla odpočinout, naposledy.
Ráno to bylo horší. Už jsem si nemohla říkat, že mám celou noc na to, se rozloučit. Můj drahý i s dětmi šli semnou za radou,ti už měli všechno přichystáno. Stáli v kruhu kolem mramorového podstavce s krystalem. Objala jsem všechny své drahé a postavila se do středu toho kruhu.
"Vrátím se." slíbila jsem a snažila se, aby se mi nechvěl hlas.
"Já vím." řekl můj drahý a snažil se tvářit tak statečně jako já. Děti to nedokázaly a on je celou dobu utěšoval. Rada zatím začala říkat nějaká slova, kruh se rozsvítil a krystal začal zářit tak silně, že mě skoro bolely oči. Znala jsem to, pokaždé to bylo stejné. Teď domluví, dotknu se kamene a zmizím ze svého světa. Ale vrátím se, říkala jsem v mysli, když jsem se rozplývala a ucítila, že mi něco začíná skrývat vzpomínky.
Slíbila jsem, že se vrátím a svůj slib splním.
To byla má poslední myšlenka, než jsem na desítky let znovu opustila svůj domov...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama