Křídla

18. března 2014 v 10:32 | Nerisa |  Básně
14. prosince 2011 v 22:10 | tajemne.blog.cz




Bez křídel...


Jako anděl, kterého vyvrhli z nebe... zavržený, bez cesty zpět...
marně přemýšlejíc nad tím, jak dál... křídel zbavený vězněný v strachu...
pár vět teskných vyrytých v prachu... a žádná naděje, dobro, spása...
prudský žal mu srdce drásá... a nic jej zdá se nezachrání...
zoufalství se marně brání... odříznutý od štěstí...
uvězněný v neštěstí... v spárů osamělosti držení...
s vědomím, že se nic nezmění.

Marně volám o záchranu... jen vyhlížím slunce k ránu...
na perutích beznaděje... někdo za tím vším se směje...
zaslepená osudu tíží... smutek se kvapně blíží...
chycená jak zlatá rybka... více ví jen božská matka...
a to ticho po pěšině... zmařeny jsou mé naděje...
co se mi to jenom děje?

Zmizelo světlo, falešná síla... neprobudí se již víra...
a kdo to nezná, jenom zírá... jak těžko někdy lidem bývá.
Jen pro pár tužeb silných... pro pár pocitů vlivných...
pro kočičí zlato štěstí... pro boží ránu pěstí...




Kdo jsem?!

2010

Jsem snílek, který si zakázal snít,
jsem drahokam, který ztratil svůj třpyt.
Jsem drak, kterému zhasili žár,
jsem tiché jezero uprostřed skal.
Jsem motýl, co zažil svůj první pád,
jsem tajemství, které nemůžeš znát.

Obměna 2012

Jsem snílek, tančím v krajině snů,
jsem drahokam, má zář zažene tmu.
Jsem drak, v němž se zas rozhořel žár,
jsem rychlý potok mizíci v dál.
Jsem motýl, který křídla zas roztáhl ,
jsem tajemství, na které těžko bys dosáhl.

Rok 2014

Už nejsem snílek, tvář cynika je mou.
Rudá kamej, můj třpyt nepronikne tmou.
Řvát umím, ale křídla strach mi vzal.
Měsíční jezero, které kryje kal.
Jsem zmrzlý motýlek ukrytý v ledu.
Jsem děsivé tajemství, odhalit je nesvedu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama