Kněžka

3. března 2014 v 16:59 | Nerisa |  Fantasy životopisy
"Mami!" křičela když utíkala přes zelenou louku. Byla tenkrát ještě malá lidská holčička, široká sukně jí vlála kolem nohou a nožky měla bosé.
"Copak dítě?" Otočila se světlovlasá žena s milým obličejem, dřepla si a objala dcerku, která zatím přiběhla.
"Donesla jsem ti kytičku!" Zvolala nadšeně holčička a podala mamince kytici fialek.
"Děkuji zlatíčko." Usmála se na ni matka a kytici si vzala.
"A teď mi pověz, copak jsi celý den dělala?" Zeptala se matka.
"Nejdřív jsme s tatínkem byli na rybách! A když jsme lovili, tak přišel strejda Torin s bratránkem a pak jsme hráli na honěnou a schovávanou a oni pak už museli jít. A tatínek říkal, že tě můžeme jít navštívit, tak mě napadlo, že ti donesu kytičku." Žvatlalo dítě nadšeně a maminka ji pohladila po vlasech.
"Tak to byl opravdu pěkný den." Vstala a vzala malou za ručku.
"A kdepak je tatínek teď?" Zeptala se malé.
"Šel do dílny. Říkal, že už jsem velká a trefím domů sama!" Pyšne prohlásila ta malá.
"O tom nepochybuji! Ale snad tě radši doprovodím, co říkáš?" Zeptala se maminka a malá nadšeně zatleskala.
"Budu první!" Pustila ruku matky a rozběhla se napřed. Maminka ji zatím s lehkým úsměvem následovala až do vesnice.
O několik let později v Gludiu.
Dívka, tentokrát o něco starší, se rozloučila s knězem, vzala si od něj knihu a vyšla z kostela. Nadechla se čerstvého vzduchu a usmála se. "Díky Einhasad za tak pěkný den." Pronesla tiše a uctivě a vydala se přímo k městské bráně.
Vyšla ven, rozhlédla se a všimla si několika balvanů nedaleko. Sedla si k nim do trávy a začala si pročítat svou novou knihu. Očima hltala modlitby ke své paní, jednoduchá kouzla a další texty napsané v knize. Sem tam si nějaký trik vyzkoušela a když se jí povedl, zatleskala a zasmála se.
Když tu narazila na jeden, na jehož vyzkoušení potřebovala jinou bytost.
Všimla si skupinky ještěrů a pomalu se vydala k ní. Vyhlédla si jednoho osamoceného a začala tiše snášet kouzlo. Jenomže se něco pokazilo. Nevěděla, že kouzlo účinkuje jen na nemrtvé. A nezraněný ještěr se rozběhl přímo k ní. Dívka se dala na útěk, jenomže ještěr ji rychle doháněl. A aby toho nebylo málo, zakopla o nějaký vystouplý kořen a upadla na zem. Kniha ji vyletěla z ruky o kus dál a ještěr už byl u ní.
Stihla se jen postavit a ještěr už napřahoval meč. Dívka zavřela oči a její poslední myšlenky patřily modtlitbě k bohyni. Čekala bolest, ale nic se nedělo. A když otevřela oči, uviděla před sebou mrtvého ještěra.
Padla na kolena a spustila děkovnou řeč k Einhasad. Utichla však, když si všimla, že k ní pomalu míří drowka s mečem v ruce.
"Dlužíš mi život malá." Řekla tiše drowka a pobaveně se usmála.
"Život?" Zbledla dívka a pohled jí zabloudil na meč.
"Správně. Zachránila jsem ti život a ty mi to teď splatíš, pokud o něj tedy nechceš přijít podruhé...a tentokrát doopravdy." Krutě se ušklíbla.
"Jak splatit?" zašeptala dívka.
"Co umíš kromě klečení na kolenou a mumlání modlitbiček?" Zeptala se drowka chladně.
"Sesílat podpůrná kouzla, léčit..." Podařilo se dívce říct docela pevným hlasem.
"Tak vstávej." Kopla drowka dívce do holeně. Ta se okamžitě zvedla, ikdyž se jí do očí nahrnuly slzy.
"Jak se jmenuješ dítě?" Zeptala se drowka, zatímco šla k městu.
"Sethrea." špitla.
"Aunril." Lehce se usmála drowka.
"A ty mi budeš říkat paní."
"Moje paní je Einhasad." Řekla dívka odhodlaně.
Drowka se prudce otočila a věnovala jí zlý pohled.
"Už ne ty hlupačko, už ne."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama