Vzpomínky zaváté časem 9

6. února 2014 v 12:58 | Nerisa |  Vzpomínky zaváté časem
Pomalu jsem otevřela oči, ale jediné co jsem viděla byla nepropustná tma. Nechápala jsem, jak jsem se sem dostala a na maličký okamžik jsem se lekla, že jsem zpátky v kobce. Pokusila jsem se posadit, ale zabránila mi v tom ostrá bolest hlavy. Ohmatala jsem si to bolavé místo a ucítila na prstech něco vlhkého... krev. Asi jsem se při pádu praštila do hlavy. Předpokládala jsem, že o nějaký kámen nebo něco podobného. Pořád jsem nic neviděla a netušila, kde to jsem. Podruhé už jsem se zkusila posadit a tentokrát se mi to povedlo. Pokusila jsem se ohmatat stěny. Mezi prsty jsem ucítila mokrou hlínu. Jsem tedy v nějaké jámě. Možná byla pod těmi keři a když jsem spadla... Typické. Konečně uteču ze spárů pomateného psychopata a na útěku spadnu do nějaké vlhké díry. To jsem celá já. Hlava mě pořád bolela, ale nemohla jsem tam zůstat jen tak sedět. Ikdyž, možná to mělo nějakou výhodu. Teď už mě určitě hledá a třeba mě tady nenajde. To byla ovšem jen malá útěcha. Jestli je tahle díra hodně hluboká, nedostanu se ven a můj útěk bude stejně zbytečný. Dovedu si představit, že mají o mě doma strach. A jestli jim řekl, že mě pořád vězní...
Radši jsem se opatrně postavila abych zahnala ty myšlenky. Zvedla jsem ruce a zkoušela jak je ta jáma hluboká. Okraje jsem nenahmatala. Postavila jsem se na špičky a zkusila to znovu. Pak jsem kousek vyskočila a konečně se zachytila okraje. Pustila jsem se a znovu si sedla.
Mám čas. Jestli mě teď hledá, není dobrý nápad někam jít v tomhle stavu. Bolest hlavy mi připomínala mou nemilou situaci.
Alespoň malé kouzlo... našeptával mi jakýsi vnitřní hlásek.
Něco musíš umět, něco co ti pomůže.
Létat ani vyčarovat lucerničku neumím. Snažila jsem se hlásek umlčet.
Sedím tady a dohaduji se sama se sebou. To jsem to dopracovala.
Opatrně jsem se zase postavila a potlačila chuť se zasmát. Sedím tady v jámě v zemi. Já tady sedím a lituji se, místo abych s tím něco udělala. A zrovna v tu chvíli jsem si všimla malého pavoučka. Kéžbych tak uměla spřádat sítě jako ty, pomyslela jsem si.
A pak...to zjištění bylo jako rána do hlavy. Ikdyž, už předtím jsem se musel praštit pořádně, protože jinak by mi netrvalo tak dlouho si uvědomit, jak málo bezbranná jsem.
Klekla jsem si an zem a položila ruce na chladnou hlínu. Zavřela jsem oči a soustředila se na zemi pod sebou. Chvíli jsem necítila nic. a pak jsem začala cítit to spojení. O ruku se mi otřelo něco slizského, ale bylo mi to jedno. Jediné co jsem vnímala byla hlína a život v ní...
..............................................................................................................................................
Nahoře jsem si otřela špinavé ruce do šatů (stejně už byly neuvěřitelně špinavé) a schovala se do nejbližšího porostu. Nejméně několik minut jsem tam čekala a poslouchala. Neslyšela jsem ale vůbec nic. Ani kroky, ani zpěv ptáků, ani jiné stopy života. Bylo tam snad více pusto než v pouštích na Zemi. Konečně jsem se rozhodla a opatrně šla. Nevěděla jsem kam, jen, že musím pryč. Někde musel ten les končit. Někudy jsem tam vešla. Po nějaké době chůze jsem vždy vyšplhala na strom a rozhlédla se. Po možná hodině jsem získala pocit, že tam v dáli stromy končí. Zrychlila jsem tempo a vynechala šplhání. I tak už jsem byla příliš unavená. Ani jsem nevěděla, jestli je den nebo noc. V lese bylo šero celou dobu. No, spíše než les to byla bažina. Otrávená, temná pustina. Bloudila jsem tam dalších pár hodin a už se chystala znovu vylézt na strom, když jsem uviděla paprsek světla. Bez rozmyšlení jsem se rozběhla k němu a nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla. Jako by tam les končil z ničeho nic, zdálo se, že je kolem stromů natažená temná pavučina a za ní už je louka. Domov. Proběhlo mi hlavou, než jsem ucítila ostrou bolest na noze. Uslyšela jsem vítězný křik. Svezla jsem se do keřů a poslední co jsem cítila bylo, jak mě táhnou dvě kostnaté ruce. A také mě napadlo, že do těch keřů padám nějak podezdřele často.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama