Půldémoní odyssea

17. února 2014 v 9:48 | Nerisa |  Fantasy životopisy
Sineád se narodila v lovištích, v jeskyni, kde se její rodiče zastavili během svého dalšího úprku před dobrodruhy toužícími po trofeji v podobě tieflinga, ale události, které ovlivnily jejího otce a později (skrz něj) i ji se daly do pohybu ještě dřív. Její otec pochopitelně nebyl žádný svatoušek. Podobně jako dceruška si rád užíval, ale největší zábavou pro něj byl vždycky lov. Jako malý lovil ryby a drobná zvířata, jako starší větší kusy a jako dospělý slavil úspěchy jako lovec hlav. Nechával se najímat za peníze zoufalými lidmi, kteří se chtěli zbavit svého nepřítele, pomstít smrt některého příbuzného a výjimečně byl požádán i o něco takového, jako zbavit vesnici tvora, který ji sužoval. Žil z toho, co si vydělal na podobných zakázkách, ale když to nestačilo, klidně někoho zabil a okradl. Netrápil se výčitkami svědomí. A navíc - lov prostě miloval. Vzrušení ze stopování kořisti, skrývání se ve stínech a pak ten pocit vítězství, když svou oběť konečně polapil a byla mu vydána na milost a nemilost. Jedinou milost, kterou udílel, byla smrt. Jindy si s obětí k její smůle ještě chvíli pohrál. Málokdy se dočkal od svých zaměstnavatelů vděku. Častěji na něj vesničani vyběhli s vidlemi nebo rovnou prchal před domobranou. Postupně procestoval téměř celý známý svět a pak, když už neměl nová místa, se prostě začal vracet na ta stará známá a doufal, že na něj obyvatelé zapomněli.
Jednou v lese narazil na osamocenou lidskou ženu. Přepadl ji, okradl a byl by ji i znásilnil a zabil, kdyby je nepřerušil zvuk kopyt v dálce. Nechtěl riskovat střet s ozbrojenou družinou, ženu nemohl nechat jen tak jít, protože by všem v okolí řekla, že se tam toulá tiefling (utíkání už měl tak akorát plné zuby) a prostě ji zabít mu zase příliš připomínalo plýtvání. Líbila se mu, chtěl si ji ještě chvíli nechat, a tak ji prostě unesl. Svázanou ji většinou vodil všude s sebou, až na výjimky, kdy potřeboval klid na lov. To ji pak někde nechal, ale nikdy ne na dlouho, aby neutekla nebo ji někdo nenašel. Nic o ní nevěděl a na nic se neptal. Ze začátku mu dávala nepokrytě najevo svou nenávist a on se to nesnažil nijak změnit. I nenávistná společnost mu byla milejší než žádná, bral si její tělo, kdykoli se mu zachtělo a ona se časem přestala bránit úplně, zvykla si, rezignovala. Dokonce se zdálo, že odložila i svou nenávist. Tvrdila mu, že se ho naučila mít ráda a on tomu časem uvěřil. Pak otěhotněla a tiefling se o ni dál staral, dopřával jí více svobody a ona přesto zůstávala s ním. Kam by také šla s malým démonem v břiše? Těsně před porodem byli opět nuceni utéct a právě na útěku se narodila Sineád. Sotva se čerstvá matka vzpamatovala z porodu, podařilo se jí utéct.
Tiefling zuřil. Nenáviděl ji zato, že ho oklamala, tvrdila mu, že o něj stojí a pak při první příležitosti utekla. Nenáviděl sebe za to, že jí uvěřil a nenáviděl své dítě, které mu to všechno připomínalo. Nejprve chtěl Sineád zabít a ulovit její matku, aby s ní udělal to samé, ale pak si to rozmyslel. Přecejen byla ta malá jeho krev a mohl si ji vychovat po svém. Rozhodl se o ni postarat, vychovat pokračovatelku svého rodu, a vštípit jí nenávist k lidem, kteří mu celý život způsobovali jen problémy. Nikdy Sineád neřekl, že její matka byla člověk. Vždy tvrdil, že byla také tiefling.


Učil svou dceru, jak se bránit a zabíjet, učil ji stopovat a přežít v lese, občas mu pomáhala pokládat pasti, a když byla starší, nezřídka se vydávala v přestrojení do větších měst, aby odkoukala způsoby dam a dozvěděla se více o lidech a jejich chování, naučila se přetvařovat a být taková, jakou ji chtějí. To všechno, aby se nemusela skrývat jako otec. A aby ho potěšila. Ostatně, byla to tatínkova holčička. Jakmile dostala trochu rozumu, nechal ji také, aby si vybrala některého z temných bohů. Sám souhlasil s tím, že Xi´an bude jeho dceři nejbližší a vedl ji k tomu, aby si ji naklonila, protože by se jí to mohlo hodit, až bude starší. Krom toho se mu povedlo najít dceři vhodného manžela.
Na toho mladého tieflinga narazil opět při jedné ze svých loveckých výprav a považoval to za nesmírné štěstí, rovnou dar od bohů. Jak často se samotářskému tieflingovi poštěstí narazit na někoho svého rodu? Hned se s mladým tieflingem spřátelil a neváhal ho "dohodit" své dceři. Sineád se to vůbec nelíbilo. "Ani kdyby to byl poslední tiefling na světě, tak s ním nebudu! Co si o sobě vůbec myslí? Mohla bych mít každého, na koho bych si ukázala, a ty to víš, otče!" vztekala se. Ani svému nápadníkovi neváhala vmést do tváře, co si o tom celém myslí, ale toho to vůbec nevyvedlo z míry. Řekl, že když ho nechce, tak si ji vezme sám… což vedlo k vyrovnanému souboji… po kterém se Sineád rozhodla, že se vzdá… a tak nakonec skončili spolu a vzali se.
O rok později bylo Sineád dvacet a už měla plné zuby života na útěku, když byla celou dobu vychovávaná k něčemu jinému. Oba tiefingové už měli zase dost jejích stížností a tak jí otec téměř s úlevou vyprovodil. Sineád zamířila do Karathy plnit si své cíle pod smyšlenou identitou Julie z malé tvrze Vranov a její manžel se rozhodl držet na blízku, aby se mohli nadále, alespoň tajně, scházet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama