Mám naději

11. února 2014 v 12:28 | Nerisa |  Básně
Život je cesta

Ta cesta je klikatá a obrostlá trním
je dlouhá jak svět, ale já nemám strach,
uprostřed cesty možná teď stojím,
a vím, že předemnou leží jen prach.

Chceš uhnout a odejít? Je to bludný kruh
a co viděls před chvíli zase se zjeví,
ať jdeš kamkoli, klame tě sluch
a zrak dává vidinu o ráji v nebi.

Po cestě kupci ti nabízí koně,
říkají, že rádi tě povezou v dál,
všichni ti lžou, nedej už na ně,
jenom ví jak moc cesty ses bál.

Žádný z těch koní neumí kráčet,
jen boty tvý prodřený mohou tě nést,
za koňmi bez vůle nechat se vláčet
není tvůj cíl, hrdě musíš je vést.

A až dojdeš na konec cesty té proklaté,
pochopíš, že marně ses tou pouští vlek,
tvé osudy a smrt jsou v písku tom zaváté,
tvůj poslední průvodce supů je skřek.


Andělé

Jejich láska temnoty prozáří
a přitom hledí dál s úsměvem na tváři.
Nezměrnou lásku v očích jim vidím,
že měla jsem pochyby, nyní se stydím.

Umí obejmout, pohladit, jak matka své dítě,
navěky rozpustit samoty sítě,
pochválit, vyslechnout, a nad to není -
po krásném snu jemné probuzení.

Co bychom od nich ještě víc chtěli?
Dávají víc, než by snad měli,
a přesto neřeknou: Stačilo, dost,
vždyť naše štěstí je jejich radost.



Skládačka

Ze střípků snů
si postavím hrad
a za chladných dnů
se v něm budu smát.

Z kousků nadějí
stvořím si dům,
uprostřed závějí
patřících snům.

A z útržků zklamání
si upletu oprátku
a oběsím na ní
na zlo památku.

A z těch dílků světa
svůj život poskládám...
a poslední věta?
Nikdy se nevzdávám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama