Když nevychází plány

18. února 2014 v 10:54 | Nerisa |  Básně
září 2011 | tajemne.blog.cz

Zlovolná kráska

Temným lesem si hrdina kráčí,
mrtvými stvůrami cestu svou značí.
Když dorazí k cíli, sám a znavený,
spatří hrad starý, napůl zbořený.

Upíři tam chystají velikou hostinu
a jen sám hrdina krčí se ve stínu.
Zbraň už tasil a boj si hledá...
když tu najedou - upírka, běda!

Vycení zuby a už kráčí k němu,
nikdy neviděl krásnější ženu.
Hlava mu vypoví ve mžiku službu,
při pohledu na ni má jen jednu tužbu.

Upírka se usměje, on upustí zbraň
a nechá se odvést pryč jednou z bran.
Šel za ní jak zmámený, ničeho nedbal,
až když ho kousla, trochu se sebral.

Bylo však pozdě začít se bránit,
zlovolnou upírkou nechal se zmlátit,
během chvíle ztratil svou víru...
a upírka zas k tanci nabyla sílu.


Zmámený rytíř

Za temné noci,
pod hvězdným nebem,
se nechal svést z cesty
a otrávit jedem.

Bílý kůň odjel,
se sedlem prázdným,
pán mu zmizel,
za přeludem krásným.

Co bylo mu po řádu,
a rytířské cti,
když ztratil vládu
a podlehl lži?

Všechno jsou to jen plané řeči,
tak slabé a prázdné proti nebezpečí...


Nesplněná touha

Možná bych chtěla zpívat...
vyzpívat ze svého srdce všechen žal.
Možná bych se měla jen dívat...
jak jiní stoupají ke hvězdám.

Snad bych měla zapomenout...
na sny, co se nikdy nesplní.
Nebo bude lepší zas se zvednout...
přejít tou pěšinou přes trní?

Stejně jen marně nechávám
duši svou letět v bláhové naději.
Stejně zas znova poznávám,
že hlasy srdce mě svádějí.

Ale já přece nemám, nemám naději...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama