Cesty bez návratu

4. února 2014 v 10:34 | Nerisa |  Básně
Přízračnice

Temná skaliska se vzpínají v dáli...
a hustá mlha u nich smysly šálí.
Jen jediný temný stín lze vidět
- šibenici - a na ní tělo viset.

Bledá chodidla houpou se nad zemí,
sklopená hlava, na rukou znamení
kreslená krví a potřená popelem -
dívka zdá se být padlým andělem.

Po nocích nářky ozvěna roznáší,
ani ty prášky spaní nepřináší,
a když se rozední, mlha se ztratí,
svítání přízraku plány zas zhatí.

Neztrácej odvahu, chceš-li ji najít,
neztrácej rozvahu, chceš-li ji zabít,
poslat ji ke světlu či věčné temnotě,
navždycky přetrhnout, co poutá ji ve světě.

Stejně jen skořápka prázdná tu čeká,
po nocích skučí, brečí a heká.
Stejně jen neživou oprátka drží
a dívce to nesluší nad tou strží.


Dopis na rozloučenou

Konopné lano spletené z hříchů,
vůbec mi, drahý, není do smíchu.
Zbývá jen počkat a zadržet dech,
na cestě k smrti - netřeba spěch.

Proto těď roním krvavé slzy,
říkám ti sbohem, konec příjde brzy.
Dnes čeká mě poslední soud
a pak už zbývá jen v zemi spočinout.

Nebudu však ležet na svěcené půdě
za vše co se stalo nezemřu hrdě,
pro mě nezbývá odpuštění
nic z boha už v mém srdci není.

Za žádnou z těch smrtí necítím vinu,
příliš rychle jsem svolila k činu,
naslouchala jsem hlasu pekelných sil,
jen potěšit ďábla býval můj cíl.

Avšak na tebe jsem vždy myslela v dobrém,
milovat tebe pro mě nebyl problém
a ač ostatní mě jen slepě vinili,
ty jsi mě chápal - alespoň na chvíli.

Chci se jen omluvit za všechnu tu bolest,
tvé slzy byly ten nejčistší protest,
promiň mi, prosím, všechy ty sliby,
víš, že my hříšníci děláme chyby.

Sbohem a odpusť mi prosím tu zradu,
vzdala jsem se místa v nebeském řádu,
přesto jsem pořád tvoje žena
a ztratit tě, to je ta nejhorší cena.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama