Vzpomínky zaváté časem 6

16. ledna 2014 v 12:45 | Nerisa |  Vzpomínky zaváté časem
Když se mi v té nepropustné tmě povedlo najít postel, kterou jsem předtím viděla, sedla jsem si na ní. Ikdyž elfové vidí skoro tak dobře jako kočky, neviděla jsem nic. Tma byla všude. Silná, nepropustná. Bylo to jako bych oslepla - příšerně nepříjemný pocit. V tomhle by neviděl nikdo. Dokonce ani ona kočka. Bylo jasné, že místnost je kompletně zazděná ze všech stran bez nejmenšího otvoru. Ani ve dveřích nebyla mříž. Ani škvíra pod nimi nepropouštěla žádné světlo. Všechno bylo udělané jako dokonale pevné, nepropustné vězení. Tma kolem měla probudit zoufalství. Bylo to skoro jako způsob mučení. Ale já tu temnotu snášela, postavila jsem se jí i přes znepokojivé zvuky. Kéžby to bylo pískání krys! Alespoň bych se něco dozvěděla. Jenomže tady se nedostala ani... krysa. Byla jsem v naprosto bezútěšné situaci. Jen odsouzená čekat k tomu, co udělá ten druhý. Jak já ho nenáviděla! A měla jsem spoustu času. Příliš času k přemýšlení. A hned jsem vzpomínala na nepříjemné i příjemné chvíle. Na všechno co udělal.


"Zavři oči."
"Proč?"
"Chci ti něco dát, Neri."
"No, když jinak nedáš." Elfka zavřela oči a zezadu k ní přišel elf. Kolem krku jí dal překrásný elfský náhrdelník.
"Můžeš otevřít oči," řekl
"Ten je ale krásný, děkuji Aragale."
"Miluji tě Neri."
"Já tebe také."

Pevně jsem zavřela oči abych si vzpomínku vyhnala z hlavy. Ale jen co zmizela, nahradila ji jiná.
Elfka stojí před malým domkem na okraji městečka Kaliemu. Je dvoupatrový, z venku bílý, zdobený jen nějakými ornamenty a divokým břečťanem. Okenice i dveře má z krásně vyřezávaného dřeva. Vypadá jako většina obyčejných elfských domů. Během chvilky příjde elf a postaví se vedle ní.
"Vybrala jsi nám skutečně krásný dům."
"Ó to ano. Konečně náš vlastní domov. A hned kousek od lesa vidíš?" V tu chvíli měla elfka tak spokojený, blažený výraz.
"Ano, ano." zamyšleně prohodil ale pak se mu na tváři objevil šťastný výraz, chytil jí za ruku a vkráčeli dovnitř.
Byla jsem naivní, tak naivní!
Opět se objevila jiná vzpomínka. Elfka teď seděla ve vkusně zařízené místnosti na dřevěné židli. U stolu kromě ní seděl Aragal a ještě nějaký druhý elf.
"Vážně vám závidím vaše štěstí." zazubil se druhý elf
"Jednou tak to své najdeš." odvětil Aragal.
"Ale nevím jestli bude tak krásné jako to tvé." opáčil elf jasnou lichotku a elfka se nervózně zachichotala a zčervenala až po konečky svých dlouhých uší.
"Nechej si ty lichotky, nevidíš, že jí přivádíš do rozpaků?" zavrčel Aragal.
"Ach, tak to se omlouvám, nic jsem tím nemyslel." odvětil elf s pozdviženým obočím.
"To doufám..." zavrčel Aragal potichu a zadíval se z okna jako by tam bylo něco ohromně důležitého...
Obrazy přeskakovaly jeden za druhým. Smích, radost ale pak i smutek. Neviděla už tři bezstarostné elfy, ale sebe jako znepokojenou dívku, Aragala, který se změnil a zahořkl i odtažitého elfa.
"Musíme si promluvit..." zašeptal znepokojeně cizí elf.
"O čem??" zašeptala jsem ještě vyděšenějším tónem.
"O tvém milovaném Nerivarne... určitě sis všimla jak se změnil, vím proč..."

Moje vzpomínky přerušilo otevření dvěří a tak obrovské množství světla, že jsem okamžitě na chvíli oslepla a musela přivřít oči. A to už mě zase známe nechutné ruce vytáhly z mé kobky a hodily semnou na nějakou sedačku či co to bylo.
"Konečně jsem se rozhodl co s tebou udělat." Prohlásil Aragal samolibě.
"Hodláš pozvat přátele a vyprávět jim tu zábavnou historku, jak jsem ti nasadila parohy?" prohlásila jsem drze, ikdyž jsem byla ještě napůl slepá.

"NE!" loupl po mně nenávistným pohledem, ale pak se jako mávnutím kouzelného proutku uklidnil. Alespoň na povrch.
"Hodlám tě využít k pomstě. Jen nevím co by bylo lepší, vyměnit tě za tvého muže a nebo tě zabít rovnou...? Ale ne, mám lepší nápad. Až jsem příjde, tak vás chytím oba. Nejdříve zabiju tebe a pak bude prosit aby mohl také umřít!"řekl a šílenecky se zasmál.
"Jak originální nápad." prohlásila jsem suše.
"Také si myslím..." začal a já se výsměšně ušklíbla.
"...ale nejdříve... co myslíš, že by udělal kdybych na tebe vztáhl ruku...?"
"Zdřejmě by ti ufikl..."
"Buď zticha!!"
"... a pak se dobře bavil pohledem na tebe jak umíráš a..."
"ŘEKL JSEM AŤ DRŽÍŠ HUBU!!" zařval opět nepříčetně.
"Ale takto hrubý si na mě dříve nebyl." prohlásila jsem naoko naivně.
"Kdysi se mi ta tvoje drzost dokonce líbila..." zašeptal si pro sebe poněkud zahanbeně a myslel, že ho neslyším. Ale já to slyšela.
"Každopádně by se mu to nelíbilo." prohlásil. "A k ufinkutí čehokoli by nedostal příležitost..." ještě výhružně zavrčel.
"Takže je to pro mě lákavá představa." dodal a zachechtal se.
"To si můžeš zku-" začala jsem výhružně než mě přerušil mávnutím ruky. Jakmile jí totiž mávnul, skřet Abdul mě sevřel a postavil.

"Nechtěl jsem to dělat, protože takhle jsi zábavnější... ale svaž ji!" rozkázal.
Svázal mi sice ruce, ale připadalo mi to pořád stejné jako předtím.
Zatím se Aragal vydal vycházkovým krokem ke mně.
"Drzá, nezkrotná... a pokusila se mě zabít." řekl a oči mu zle zasvítily.
"Ty jsi zase chtěl zabít mého muže." opáčila jsem zle.
"Vzal mi tě."
"Řekl mi jen pravdu, přišel si o mě tím čím jsi se stal."
"Teď jsem velký pán..."
"Jsi troska a sluha."
"NEJSEM!!"
"Ale jsi." opáčila jsem klidně.
"Každopádně toho tvého manžílka zabiju hned po tobě."
"Nebylo by to poprvé kdy ses pokusil zabít svého bratra."
"On už není můj bratr!"
"Díkybohu. Přece by ubohý lidský červ jako ty nemohl mít bratra elfa? Dal jsi svou nesmrtelnost za pár materialních tužeb. Jsi hlupák. S elfskýma ušima."
"O MÝCH UŠÍCH NEMLUV!"
"Je to jediné co ti kromě vzpomínek zbylo. Trosko."
Do sekundy přiletěla na mou tvář rána. Tvář mě pálila ale já se na něj dívala s vítězným úsměvem.
Rozzlobeně přišel až těsně ke mě. A díval se mi výhružně do očí.
"Příliš drzá, na to, že jsi svázaná..."
"Ne dost." odvětila jsem a pokusila se jej kopnout. Okamžite uhnul.
"Pěkný pokus." znuděně poznamenal a vrátil se zase ke mě.
"Jak jsem řekl, příliš drzá..." řekl, pevně mě chytil a přitisknul k sobě. Cítila jsem z něj jeho odporné vibrace a pach zla. Pak mě začal drsně a hladově líbat. A já ho skoro okamžitě silně kousla do rtu až jsem ucítila chuť krve...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama