Vzpomínky zaváté časem 3

26. prosince 2013 v 14:52 | Nerisa |  Vzpomínky zaváté časem
Jen co se dveře potichu otevřely, uviděla jsem asi pět párů očí, které mě sledovaly. Dokud se ze stínu nevynořil ještě jeden muž. Uprostřed místnosti byl kulatý stůl - oltář - a kolem něj stálo šest postav. Stěny byly tmavě fialové, koberec červený a místnost ozařovalo jen několik stojanů s černými svíčkami. Šest mlčenlivých postav mě mlčky sledovalo. Byli tam tři muži a tři ženy - rada byla vždycky složena půl napůl z obou pohlaví, aby si nikdo nemohl stěžovat na nerovnoprávnost. Dobře jsem věděla, jak to zde chodí - moje matka, babička i prababička byly jejími členkami. Nikdy jsem nechápala, proč já do ní nepatřím - asi to bylo kvůli mé vrozené drzosti, spontánnosti a jiným vlastnostem, které se s mou duší táhnou už věky. Ale nevadilo mi to. Nechtěla jsem dělat závažná rozhodnutí a ovlivňovat životy jiných elfů, jako to oni dělají teď mně. Stále mlčky jsem zavřela dveře a udělala další krok směrem k oltáři.

Těkala jsem pohledem od jednoho ke druhému. Všichni měli tmavě hnědou kápi. První ženě z ní koukaly hnědé vlasy a červené šaty, druhá měla vlasy skoro bílé a šaty modré a třetí měla krátké rudé vlasy a zelené kalhoty s košilí. Muži však měli všichni tmavé oblečení. Tmavě hnědé nebo černé kalhoty a k tomu tmavé košile. Jen jeden vykukoval z řady. Měl k černým kalhotám košili bílou a dlouhé černé vlasy. Jeho pichlavé oči si mě nepřátelsky měřily. Byl to onen muž, který se předtím vynořil ze stínu.

"Proč jste mě zavolali?" Řekla jsem tvrdým a nevlídným hlasem a vzdorně se dívala na všech šest lidí.
"Sama to víš…" řekla vyrovnaně hnědovláska Aise a upřela na mě oči bez výrazu.
"Jde o váš úkol na Zemi," vyhrkla mladá světlovláska a muž v bílé košili po ní loupl podrážděným pohledem.
"Neučili vás snad mlčet, když nejste na řadě? Vím, že jste mladá, ale jestli neznáte důstojného chování nemáte právo zde býti!" zpražil jí pár jedovatými slovy.
"A vy nemáte právo se ke mě chovati nezdvořile, mám stejných práv jako máte vy!" oplatila mu jedovatým tónem a svraštila nazlobeně obočí. Já malé hádce nevěnovala přílišnou pozornost, zajímalo mě, více co chtějí. V duchu jsem doufala, že si rozmysleli můj úkol... a nebo že budu mít ještě čas se rozloučit s domovem.

"S vámi si to později vyřídím…" zavrčel nakonec a rozhodl se dál dívkou nezabývat. Teď se opět podíval na mě a já už čekala to nejhorší. Otevřel ústa... ale k mé obrovské úlevě je zase zavřel, jako by se rozhodl nechat přecejen mluvení na jiných. Nakonec se slova ujala rázná zrzka. "Jste tady kvůli záležitosti, o které jsme mluvili už minule," začala a kradmo se podívala po ostatních, kteří zjevně neměli nic proti tomu, aby vše vysvětlila a oni měli pokoj.

"Dobrá..." zašeptala si pro sebe a pokračovala: "Jak už víte, vrátíte se na Zemi..." a v ten okamžik má poslední naděje pohasla. "... po téměř 30ti letech. Pravda, na naše poměry je to velmi málo. A právě proto nejsme rádi, že vás musíme tak brzo poslat zase pryč. Slyšeli jsme, že od doby co jste přišla naposledy... to bylo na Zemi tuším 19té století?" podívala se na ostatní, kteří jen tupě přikyvovali. "Našla jste si muže a pořídila rodinu. A já ani nikdo není rád, že vás od nich musí odloučit. Nicméně je možné, že i váš muž dostane úkol. Situace na Zemi je teď špatná. Upřímně - i já bych tam teď jen velmi nerada šla. Životní prostředí je na špatné úrovni, bezpečnost nízká a vaše pozice nebude lehká. Blíží se však důležitý rok. A my potřebujeme aby při tom bylo co nejvíce lidí, musíme vás tedy poslat již teď, aby jste byla v ten den dost stará. Plánujeme to na... přibližně 18. let. To je doba, kdy jsou na Zemi lidé úředně dospělí." Nebylo možné si nevšimnout znechuceného výrazu, když mluvila o úřadech a podobných lidských logických věcech.

"Abych to zkrátila, odjíždíte dnes v noci. Možná potkáte jednoho ochránce. Situace je opravdu nedobrá. Anděle, elfy i ochránce posílají na Zemi, takže můžete doufat, že se setkáte s několika bytostmi. Upřímně v to doufám. Setrváte na místě až do onoho dne a pak už to bude záležet na vás. Osmnáct let mimo domov a mezi lidmi, kteří nebudou na vás - odlišnou - příliš milí. Předem vám říkám do čeho jdete. A teď zbývá už jen jediná otázka... Přijímáte??"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama