Vzpomínky zaváté časem 2

19. prosince 2013 v 9:45 | Nerisa |  Vzpomínky zaváté časem
Slunce se vyhouplo na oblohu a začalo svými paprsky probouzet přírodu i její bytosti. I na mé okno dopadal jeho svit. Vstala jsem, protáhla se a pohlédla na stále ještě spícího elfa vedle mě - mého drahého muže. Potichu jsem se vydala přes koberec k oknu, roztáhla jemné závěsy, otevřela dveře na balkon a vyšla ven. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzdcuhu. Voněl lesem. Domovem. Neuvěřitelná představa, že toto vše musím opustit. Svou rodinu i les. Byl tady další den. A byl plný obav, napětí, strachu a očekávání. Jen neradostný byl náhled do budoucna. A stokrát si můžu opakovat, že žijeme nyní.
Stejně potichu jsem zase zavřela a vešla dovnitř. Manžel stále spal, tak jsem otevřela vyřezávanou skríň, po velmi krátkém rozmýšlení si oblékla šarlatové šaty a několikrát přejela vlasy kartáčem. Stačilo si už jen vzít náhrdelník s přívěškem draka - ochránce a vyjít ven. Chodby byly tiché, ale dole v kuchyni už byl slyšet smích a zvuky posunování hliněných talířů. Žili jsme skromně - v souladu s lesem jak se na elfy slušelo. Sešla jsem tedy dolů a nahlédla do kuchyně. U stolu seděla hospodyně a naše tři děti. Uprostřed stolu stál horký bochník chleba a konvice čaje. K tomu tam byla mísa zeleniny, tvaroh a kousek sladkého medového pečiva (jehož název si už nepamatuji). Děti ukusovaly chleba s tvarohem a zeleninou a pokukovali po sladkosti, která je čekala potom. Jen jsem se usmála a vešla dovnitř. Odpovědí mi bylo pouze otočení tří hlav a pozdrav "Ahoj mami". Stále s úsměvem na rtech jsem usedla vedle a konečně se nasnídala. Když naše dvě dcery a syn konečně vyběhli ven do zahrady a hospodyně začala uklízet, vešel dovnitř známý posel. S omluvným výrazem jsem vyšla z kuchyně vyřídit žádost nejvyšších.
Byla to zpáva, že mě chtějí vidět, tedy mi nezbylo než nasednout na svého koně a myšlenkami mu sdělit, kam má jet. Po nějaké době jsme skutečně dorazili k mramorovému paláci vládců a já se už známou cestou vydala nahoru do pokojů, kde na mě všichni čekali. V tu chvíli, kdy jsem stiskla kliku dveří už jsem však věděla, o co se jedná...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama