TS - 4. Neporušitelný slib

30. prosince 2013 v 14:27 | Nerisa |  Toulky snílků
Chvíli na něj hleděla, jako by se zbláznil. K jejímu mozku pořád ještě nějak nedolehl skutečný význam jeho slov.
"To jde, umřít ve snu?" ptala se s dávkou nedůvěry. Zamračil se.
"Ty jsi dost mizerný snílek, když se staráš o to, co je možné a co ne. Je to prostě fakt."
"Pro mě jsi pořád ještě jen součást snu..." řekla a plaše se na něj usmála.
Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Ta cizí holka ho začínala pomalu dohánět k šílenství. Dřív si představoval, že potkat ve snech dalšího snílka bude úžasné. Teď přehodnotil názor.
"Jmenuju se Erik a jsem stejně skutečný jako ty." Musel se donutit k trpělivosti, bylo by nebezpečné, kdyby...
"Já jsem Alice!" vyhrkla. "A ty teda nejsi se-" Hned zmlkla, když si všimla vražedného pohledu, který na ni vrhl. Odvrátila pohled a cítila, že se začíná červenat. Věci byly jednodušší, když jsem myslela, že není skutečný, pomyslela si s povzdechem. Trapná chvilka se začala prodlužovat.
"Radši odsud vypadneme, než se vrátí. Pokusím se... ti vysvětlit pár věcí," řekl Erik, ale ani on se na ni nedíval, což zjistila, když vzhlédla. Zamrkala, aby zahnala slzy, které se jí tlačily do očí. Nechtěla před ním brečet jako hloupá holka, ale dotklo se jí, jak moc ukradená mu byla.
Neříkal něco o tom, že je nebezpečná? Takže mu šlo jen o jeho kůži. Natáhl k ní ruku a Alice se na ni udiveně dívala.
"No tak už se chyť," zabručel mrzutě a konečně se na ni podíval. Jeho oči ji propalovaly tak, že jí skoro začínalo být horko. Zamračila se, sklopila pohled do země a nesměle sáhla po jeho ruce. Byla suchá a teplá a pak ucítila, jak jí mráz přeběhl po zádech... Krajina zmizela a ocitla se ve tmě. Jeho ruka se jí vysmekla a dívka vykřikla. Bála se, že je sama. Bála se, že padá...
V tu ránu se rozsvítilo a než si stihla prohlédnout to, co vypadalo jako jeskyně, zase ji jeho ruka chytila a vytáhla z... jámy? Alice vykulila oči a chytila se ho kolem krku tak křečovitě, že ho málem udusila. Pustila ho teprve, když vydal pár dávivých zvuků.
"Ty jsi fakt šílená! Zakazuju ti myslet."
"Ale-"
"Tiše!"
Odstrčil ji dál od jámy, která teď byla v podlaze jeskyně. Vypadala nekonečně hluboce a Alici se z toho sevřel žaludek. Vším svým soustředěním se snažila opravdu na nic nemyslet. Moc se jí to nedařilo a tak ji napadlo, že bude zkrátka myslet na hezké věci. Například květiny.
Jáma zmizela a podlaha jeskyně se proměnila v květinovou louku. Erik si povzdechl.
"Otec mě vždycky varoval, že ženská v domě je pohroma," zamumlal a Alice se na něj zaškaredila. Pohroma? Musí ji mít všichni za zcela neschopnou? Myslela, že jako "snílek" bude úžasná, že bude umět něco, co nikdo jiný a konečně uznají, jakou má cenu a... bylo to naivní, to musela uznat. No a co, proč by nemohla snít?
Při těch úvahách vzdorovitě zvedla bradu. Erik ji jen s jistými obavami sledoval.
"Víš, začátky jsou vždycky těžký..." prohodil smířlivě a posadil se na zem naproti ní.
Nevěděl, co už dál říct, aby si ji alespoň trochu udobřil. Holky jsou praštěné, řekl si v duchu.
"Ale musíš si dávat pozor. Když na něco dost silně myslíš, prostě se to stane. Můžeš ovlivňovat všechno kolem, včetně stínů... totiž těch lidí, co nejsou snílci. Snílků je málo, znám jen tebe a sebe a... o těch co nás chtějí zabít jsem ti už říkal, tak si... dávej pozor. Jediná zbraň co máš je schopnost to tady ovládat."
"Jenomže mně to nejde tak, jak chci," pípla.
"Jo, to vidím," odsekl. To už bylo na Alici moc a rozplakala se. Erik na ni zíral, mlčel jako zařezaný a připadal si jako idiot. Rozplakal holku. Ale čím sakra? Vždyť jsem řekl zjevnou pravdu.

"To se naučíš," prohodil rozpačitě.
"Slib mi, že mě to naučíš," řekla, popotáhla a utírala si hřbetem ruky slzy z očí a tváře. Erik si opět povzdechl, představil si kapesníky ve své ruce a jen co se objevily, podal jí je a když se na něj podívala skrz slzy, musel se ovládnout, aby nemyslel na nějakou pitomost. Navíc ho rozčilovala touha ji chránit, která se v něm najednou objevila. Pitomé ženské slzy!
"Naučím tě to," slíbil rezignovaně. Alespoň tak nehrozilo, že je příště nějaká její myšlenka oba zabije. Z nějakého důvodu se v tom nekonečně obrovském světě snů potkali, tak už mu nic jiného ani nezbývalo. Možná za to mohlo to, jak si přál dalšího snílka poznat. Možná tu žádný další než ona momentálně nebyl a nebo... To všechno byly stejně jen dohady. Nikdo nevěděl jak doopravdy svět snů funguje. Byli tu jen on a ona a jejich divná schopnost.
"Přísahej," fňukla zase a důkladně se vysmrkala.
"Já svoje sliby vždycky plním," odvětil podrážděně.
"Jestli to porušíš, tak něco pokazím a zabiju nás. Takže nemáš moc na výběr. Co se týče toho ostatního, pořád ti nevěřím skoro nic z toho, co povídáš."
"Nevěříš?" zeptal se dílem nevěřícně a dílem naštvaně. "To, co ti říkám, je pravda a i já jsem naprosto skutečný. Jestli tomu nevěříš, fajn, dám ti důvod. Kde bydlíš?"
"To jako, že se sejdeme?" vytřeštila na něj oči. "Ale-"
Chtěla toho namítnout spoustu, třeba, že nechce, aby se sny míchaly s realitou, která ji doteď vždycky zklamala. Také se bála, že je to celé doopravdy jen bezvýznamný sen a udělá ze sebe hlupáka. Možná, že ve skutečnosti to bude někdo úplně jiný a... proč jen mu nelhala, že mu věří?
"Jo, ukážu ti, jak moc reálný jsem," prohlásil rozhodně a ušklíbl se. Nezmohla se na protest.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AOPTIMESOOGE AOPTIMESOOGE | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 23:52 | Reagovat

Four to five glasses of this liquid have to be consumed every week to have the desired result.  However, it is important to find the doctor's opinion first prior to taking these oral medications because these may have negative side effects on the body.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama