TS - 2. Naděje dnes neumírá

16. prosince 2013 v 10:00 | Nerisa |  Toulky snílků
Alice se protáhla dveřmi do pokoje, hodila školní tašku na zem vedle skříně a rovnou sebou mrskla na postel. Další otravný den ve škole - nuda, nuda a šeď. Lidský život je tak prázdný. Povzdechla si. Dneska se jí ani nechtělo zapínat počítač. Sáhla na noční stolek pro knížku o snech
a s podmračeným výrazem přelétla očima několik stránek. Ne, že by to co tam psali nějak zvlášť fungovalo. Jen hrstku snů si pamatovala a ani jediný se jí ještě nepovedlo ovládnout. Ani na okamžik. A ona zrovna neoplývala trpělivostí. Měla chuť ji zahodit, ale protože s knihami vždy zacházela dobře, jen ji zase odložila a znovu si povzdechla.
Měla všeho dost. Ani virtuální svět už jí nebyl dost dobrý. Už nechtěla být jen obyčejná holka uvězněná v obyčejném světě. Chtěla víc. A chtěla to tak moc, až to bolelo. Zase na ni jednou přišla chmurná nálada, zírání do stropu a přemýšlení nad nicotností světa ji zaměstnalo dokonale. Neplakala, ještě ne, ale smutek, který cítila ji dokonale objal, uvítal a pohltil jako černá tma když
se setmělo. V tuto chvíli jí nic nedávalo smysl. Na ničem nezáleželo.
Vytáhla poslepu v šuplíku mp3 přehrávač a sluchátka. Strčila si je do uší a brzy ji známé tóny trochu uklidnily. Písnička, která hrála, byla zrovna z jejího oblíbeného filmu. Děj se odehrával v asi devatenáctém století a trvalo jen chvilku, než se Alice ve své fantazii přenesla přímo do něj. Viděla se v střídmých šatech té doby s jednoduchým drdolem. Ocitla se v pokoji s těžkým dřevěným nábytkem, zdmi pokrytými tapetami a naleštěnou podlahou. Nadýchané závěsy kryly oprýskaný rám okna a naproti němu stála lenoška potažená zelenou brokátovou látkou.
Navíc tam nebyla sama. Dvě ženy, zjevně majitelky domu s pokojem, spolu rozmlouvaly. Byly oblečené podobně jako Alice, obě tmavovlasé a jedna z nich byla asi o dvacet let starší.
Po chvíli poslouchání jejich hovoru usoudila, že jsou matka s dcerou. Začaly se hádat, ale Alice pořádně nerozuměla slovům, jako by snad mluvily jiným jazykem. Dcera vytáhla nůž a bodla svou matku do břicha. Alice zalapala po dechu. Nemohla uvěřit, že něco takového je výplodem její obvykle optimistické fantazie. Chtěla se té představy zbavit, ale ona nemizela. Jako uhranutá zírala na rostoucí krvavou skvrnu na hrudi matky.
Chtěla udělat krok k ní, nějak jí pomoct, ale nemohla se hnout z místa. Myslela na tu ženu
a na to, jak hrozné musí být zemřít rukou vlastní dcery. Cítila strašnou lítost. A pak se to stalo - Alice už nestála na místě kde předtím. Místo toho zírala do obličeje dcery.
"Je mi to líto, ale musíš zemřít," řekla jí ta mladá žena.

Alice nechápala, dokud se nepodívala dolů. Na svůj hrudník... který krvácel. Tohle byla noční můra. Musel to být jen sen, jak jinak by to bylo možné? Chtěla se nadechnout,
ale nedostávalo se jí dechu. A navíc šok vystřídala bolest. Ostrá a nemilosrdná se jí propalovala srdcem, ovládala ji, trápila a Alice si přála už konečně umřít. Kdy se neškodné snění tak zvrhlo?
Moment, snění. Ano, musel to být sen. Obyčejný sen. Ale proč bylo všechno tak živé? Docházely jí síly. Přitiskla si ruku na ránu, ale krev jí stále prosakovala prsty. A slunce svítilo. Nebyl to krásný den na smrt? Ale vždyť je to jen sen, nemůže umřít ve snu. Lidé ve snech nikdy neumírají, nikdy. Nikdy předtím neumřela. Určitě se každou chvíli probudí. Určitě-
Místnost zmizela a Alice konečně mohla otevřít oči. Zhluboka se nadechla, nasála co nejvíc vzduchu. Konečně mohla volně dýchat. Věnovala rychlý pohled svým šatům, ale nic na nich nebylo. Ani rána, ani krev. Všechno bylo v pořádku. Až na to, že se stmívalo a ona by přísahala, že usnula ještě kolem druhé hodiny odpoledne. Divné.
Rychle si vzala svůj sešitek na sny a vepsala ho tam. Byl to jediný zajímavý sen po velmi dlouhé době. Alespoň k něčemu to bylo dobré. Přesto jí stále při té vzpomínce běhal mráz
po zádech. Napadlo ji, že to začíná k něčemu být. Tak živý sen, to muselo být jedině znamení. Trochu se usmála. Sice nic neumí, ale jestli se naučí ovládat sny... no nebylo by to úžasné? Ano, určitě, byla si tím jistá.
Vydala se do kuchyně, aby ulovila něco k snědku, ale jen zjistila, že nikdo není doma.
To také nebylo zrovna obvyklé. Ale co, nejspíš její matka jen šla na nákup a nechtěla ji budit. Alice
si ze skříně vzala svou oblíbenou čokoládovou tyčinku, a zatímco pomalu ukusovala, přemýšlela nad tím, jak stráví zbytek večera. Rozhodně neplánovala jít zpátky do postele nějak brzy.
Vrátila se do pokoje, prohledala krabici s dvd svých oblíbených filmů a pustila si v počítači jednu pohádku. Vždycky milovala příběhy plné kouzel a naděje, ve kterých je všechno možné. Stačila zhlédnout celý a ještě si u toho kreslila. Padla tma, a přesto byla doma ještě pořád sama. Začínalo to být podezřelé. Vypla film jen co naskočily závěrečné titulky a chvíli přemýšlela nad tím, že by matce alespoň zavolala. Nakonec zvítězila pohodlnost a nechuť cokoli řešit. Je dospělá, postarat se o sebe umí. Proč by ji měla Alice shánět? Alespoň ji nikdo nerušil.
Ostatně, jí také její herní kamarád nevolal pokaždé, když se jeden den nepřipojila do hry. Především ani neměl číslo na její stejně skoro pořád vypnutý mobil. Brnění v kapse akorát vyrušuje od snění. Zbytečnost.
Převlékla se do krátké noční košile na ramínka, zhasla světlo a zachumlala se do peřin. Dříve se tmy pro svou přehnanou představivost bála. I obrysy nábytku mohly být příšery toužící jen po tom, aby ji dostaly. Jednou byla tak nemocná, že jí i světlo bylo nepříjemné a únava značně překonávala strach. Od té doby už se tmy nebála. Ve tmě se místo příšer skrývala kouzla a tajemství. Dokonalé prostředí pro snění.
Zavřela oči a snažila se usnout. Podařilo se jí to, teprve když tu snahu vzdala a začala zase přemýšlet nad pohádkami. I tentokrát se přesunula z představy rovnou do snu.

Všechno šlo dobře. Stála na louce se svým koněm, hladila jeho hedvábnou hřívu a svítily
na ně paprsky líného odpoledního slunce. Vyhoupla se na koňský hřbet a byla naprosto šťastná. Neměl sedlo, takže to nemělo být tak pohodlné… ale byl to její sen, co záleželo na tom, jaká je realita? Jen pomyslela na to, už vykročil, jako by rozuměl jejím myšlenkám. Vezl ji do prosvětleného lesa a Alici na okamžik přepadl smutek nad tím, že je to jen sen.
"Mohla bych tady zůstat na věky," řekla tiše. Stejně tam nebyl nikdo, kdo by ji mohl slyšet. Kochala se okolím a nedívala se moc před sebe, když náhle kůň prudce zastavil. Otočila hlavu, aby viděla překážku, která jim bránila v cestě. Nejdřív neviděla vůbec nic. Naklonila se trochu napravo a ani nepřemýšlela nad tím, že by už správně měla padat. Přímo u předních nohou koně někdo ležel čelem k zemi. A vypadal docela zničeně.
Alice seskočila na zem a zaváhala. Teprve teď ji napadlo se podívat, jak vůbec vypadá. Pořád na sobě měla noční košilku, což nebylo zrovna dobré.
Proč na sobě nemůžu mít třeba šaty, fialové. Pomyslela si a jen na okamžik si je představila. Stačilo to na to, aby se na ní jako zázrakem objevily.
Zázrak? Ale houby, jsem přece ve snu. To se stává.
Klekla si vedle osoby na zemi a zběžně ji přelétla pohledem. Krátké světlé vlasy, černé kalhoty, mikina... S překvapením si uvědomila, že to je nějaký kluk asi jejího věku.
Vymyslela jsem si kluka? Páni! Doufám, že bude jako ti hrdinové z románu.
Usmála se a položila mu opatrně ruku na záda, jako by pořád nemohla uvěřit tomu, že je skutečný. Což vlastně ani nebyl.
"Nesahej na mě," zavrčel, což ji tak trochu zklamalo. Copak si nemůže vytvořit prostě dokonalý sen? Opravdu bezchybný?
"Skočil jsi mi pod koně!" Plácla to první, co ji napadlo.
"Ne každej si může jezdit na koníčcích, jako by se nic nedělo," zamumlal, vzepřel se na rukou a s určitými obtížemi a syknutím se posadil.
"Mluvíš z cesty," odsekla. "Jsi v mém snu tak se chovej alespoň slušně."
Podíval se do země, chvíli přemýšlel a pak řekl: "Od kdy ovládáš sny?"
"Já? Neovládám. Nevím. Chtěla jsem, ale bylo to naprosto beznadějný."
"No, naděje umírá poslední," pronesl s úšklebkem a pak se louka začala ztrácet.

Alice prudce otevřela oči a zadívala se do obličeje své matky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama