TS - 1. Pád

8. prosince 2013 v 10:03 | Nerisa |  Toulky snílků
Tohle je povídka na pokračování, se kterou jsem soutěžila v této soutěži. Soutěž už je uzavřená a tak jsem se rozhodla, že tady postupně celý příběh uveřejním.



Pro každého den začíná probouzením a končí usínáním a u Alice tomu nikdy nebylo jinak. Sny byly zpestřením nudných dnů, ale jelikož si je málokdy pamatovala a jen občas byly krásné, mnohem radši se zabývala denním sněním. Všechno by bylo dokonalé, kdyby mohla snít celý den. Naneštěstí, Alicino okolí vždy očekávalo, že se jednoho dne jen tak vzbudí a pak bude zodpovědná, samostatná, najde si brigádu, spoustu přátel a bude žít jako každá normální mladá dáma.
No, pokud se to mělo vůbec někdy stát, to ráno to určitě nebylo.
Co se Alice týkalo, každé ráno bylo tou nejhorší částí dne. Nejdřív se musela doslova donutit k tomu, aby se vyhrabala z vyhřáté postele a čelila šedivosti každodenní reality. Poslepu došla do koupelny, opláchla si spánek z očí a na okamžik zírala na tu rozcuchanou bledou holku v zrcadle. Vzala kartáček, vydrbala si s ním ledabyle zuby a snad po sté si připomněla, že potřebuje novou pastu.
Pak sebrala hřeben a začala si pročesávat černé vlasy dlouhé do půli zad. Dívka v zrcadle jí hned přišla sympatičtější. Představila si, že má vlasy stažené v elegantnm drdolu a k nim nosí rudé šaty podtrhující její temné oči. S lehkce nepřítomným výrazem a zasněným úsměvem stojí jako model umělci, který ji kreslí na pozadí romantického zámku a...
"Alice! Pojď už na snídani, zase příjdeš pozdě do školy."
Povzdechla si. Hlas její matky ji zase jednou vytrhl ze snění.
Doloudala se do kuchyně, usadila se na židli a matka před ni šoupla dva chleby s medem. Alice si znovu povzdechla. Proč její matka nevymyslí jednou také něco jiného? Třeba vafle s jahodami nebo lívance nebo... Ovšem, dívka musela uznat, že sama by nic z toho připravit nedokázala. Vaření? Byla neustále myšlenkami jinde. Připálila i mléko na kakao. Od té doby jí matka nic podobného nesvěřila a Alice byla jen ráda.
Zakousla se do chleba a ve své fantazii ho přeměnila na královský pokrm, rovnou s kaviárem. Místo nudné panelákové kuchyně jedla v krásné zahradě, všude poletovali motýli a víly hrály svou hudbu jen pro ni.

"Už jsi dojedla?"

Cosi souhlasně zamumlala a vytratila se do svého pokoje. Takhle to v jejím životě chodilo pořád. Útržky nádherných snů přerušované záblesky reality. Nikdy nepochopila, jak v ní ti dospělí mohou vydržet.
Přetáhla přes hlavu bílé letní šaty, svázala je výrazným červeným páskem a do vlasů si dala čelenku stejné barvy. Popadla batoh a vyrazila na zastávku.
Kupodivu tentokrát autobus stihla a dokonce vystoupila i na správné zastávce, i přes to, že by nejradši jela dál a jen se nechala překvapit tím, kam by ji autobus zavezl.
Školní den byl stejně otravný a dlouhý, jako vždycky.
Dvě hodiny matematiky úplně prosnila, test napsala pravděpodobně na pět a fyzika pro ni byla ještě větším utrpením. Jako by nestačilo, že okolní svět je plný nudných přístrojů a čísel, ještě se o nich musela učit. Pokud chtěla udělat maturitu, musela se zatraceně hodně učit. Ne, že by se někdy učila.
V těch vzácných chvílích, kdy přemýšlela nad svou budoucností, viděla jen prázdnotu. I kdyby udělala maturitu, nedokázala si představit, co by dělala dál. Tedy, vlastně dokázala. Jen to nikomu kromě ní nepřipadalo reálné.
Naštěstí byl ten den alespoň dějepis. Velká francouzská revoluce byla vzdálená jejímu nejoblíbenějšímu období - středověku - ale alespoň soucítila s Marií Antoinettou. Nebyla, pravda, žádná skvělá královna, ale její příběh v sobě měl tragickou romantiku, což bylo Alicinu srdci velmi blízké.
Dokázala si do nejmenších detailů představit, jak kráčela na svou popravu. Hlavu měla vztyčenou, vlasy vysoko vyčesané, aby měla odhalenou bělostnou šíji, vyjímečně prostou šperků, očekávající tíhu ostří gilotiny. Pronesla několik slov, které deklarovaly její nevinnu v čemkoli, z čeho ji mohli obviňovat. Ale lid byl zaslepený, neposlouchal, žádali si krev...
Ano, dějepis měla Alice opravdu ráda, dokud nebrali novodobé dějiny.
Další předměty už měla jako v mlze. Jedinými připomínkami školního dne se staly čmáranice v jejím bločku. Nikdy neměla dost odhodlání, vytrvalosti a snahy pro to, aby se naučila kreslit opravdu dobře. Většinou na papír načrtala jen základní tahy a zbytek si dokreslila svou fantazií. Ostatní měli pro takové "umění" pramálo pochopení.
Alice milovala všechny druhy umění, které ji dokázaly nějak oslovit. Shakespearovské tragédie, knihy o vílách a elfech, jemná kouzelná hudba, obrazy dam v honosných šatech... Umění se stalo jejím útěkem z reality, podobně jako snění a počítačové hry. Zdálo se jí, že její život začíná teprve potom, co naposledy zazvoní a autobus ji odveze zase domů. Její neskutečný, virtuální, vymyšlený život. O jiný nikdy ani nestála.
Konečně přišla ta chvíle. Vyběhla ze školy jako namydlený blesk, příliš rychle na tichou, křehkou, nenápadnou dívku, za kterou ji všichni měli. Její kroky okamžitě směřovaly do knihovny. Známá budova byla zatím téměř prázdná, většina dospělých stále trčela v práci a její vrstevníci zase neměli o knihy zájem, dokud nebylo nutně potřeba napsat zdroje do referátu. Obvykle stejně jen něco někdě opsali.
Normálně už by měla knihy zamluvené po internetu, zeptala se u přepážky a během chvíle zase zmizela, jenomže tentokrát měla vyjímečně chuť se prohrabovat regály, vytahovat knihy jednu po druhé a číst si anotace na zadní straně obálky. Nebyla si jistá, co hledá. Vlastně nebyla moc vybíravá, jakákoli kniha mohla podnítit její fantazii dost na to, aby byla spokojená.
Došla k polici označené cedulkou "Poezie" a vytáhla náhodnou sbírku básní. Přelétla pár řádků, ale satirický tón básníka jí nevyhovoval. Zastrčila knihu zpátky a pečlivěji prozkoumala nápisy na hřbetech. Zaujalo ji jméno jednoho z autorů
Postavila se na špičky, aby dosáhla na horní polici, která byla prozatimním příbytkem vybrané knihy. Opřela se o polici, natáhla se co nejvíc to šlo a její nehty zaškrábaly o obal knížky. Dloubala prsty mezi knížkami a snažila se ji vyprostit. Proklínala svou malou výšku, ale byla moc ustrašená na to, aby někoho požádala o pomoc, byť by to byla známá knihovnice.
Už vteřinu předtím, než jí spadla vedlejší kniha na hlavu, si byla jistá, že to nedopadne dobře. Byl to objemný svazek a hlava jí třeštila jako zvon. Překvapením vykřikla a skácela se na zem. Automaticky si připlácla ruku na hlavu a do očí se jí vkradly zrádné slzy. Jak jí mohla kniha - jedna z jejích kamarádek - tak ublížit? Pomalu vstala a s truchlivým výrazem si oprašovala dříve bílé šaty. Byla si jistá, že její matka nebude mít pochopení pro nešikovnost své dcery.
Zamračila se a zvedla knihu, která jí tak nevybíravě pokazila den. Nápis na obálce hlásal "Lucidní snění". Na Alici to velký dojem neudělalo, svým nočním snů nepřikládala velkou váhu. Přesto otočila první stránku a začetla se do předmluvy knihy. Její nezájem se velmi rychle vytratil.
Kniha slibovala naučit čtenáře ovládat své sny, cestovat v nich kamkoli se jim zamane, měnit je dle svého obrazu a zkrátka - nabízela cestu do světa, kde je všechno možné a navíc jen podle vaší vůle. Alice něco podobného zažívala při denním snění, ale ve spánku ji nikdo nerušil. Její tělo odpočívalo, zatímco ona mohla dělat cokoli. Občas byly její sny tak reálné, že by se vůbec nezlobila, kdyby stejně reálné byly i jí vytvořené krásné sny.
Ten den už ji ostatní knihy nezajímaly. Doma zavřela dveře svého pokoje, lehla si na postel
a okamžitě se ponořila do čtení.

Došla jen ke konci první kapitoly. Prokousala se řádky vysvětlujícími, co je to lucidní snění, nechala se ujistit, že to dokáže každý a dostala první úkol - zaznamenávat si své sny. Bylo jí jasné, že bez toho se dál nedostane a tak s nadšením sobě vlastním okamžitě našla v šuplíku starý sešit, vyškubla pár popsaných listů (nejspíš biologie, ale jistá si tím nebyla) a nadepsala ho "Moje sny". Sešit umístila na noční stolek i s propiskou, kterou bude pravděpodobně druhý den ve škole hledat.
Do večera zbývalo ještě pořád spoustu času. Zapnula počítač a poklikala na ikonku své oblíbené hry. Během chvíle pohlédla na kreslenou tvář své postavy - elfské čarodějky. Jen co se přihlásila do hry, už jí psal Nerv. Její jediný pořádný kamarád, kterého nikdy v životě neviděla, ale se kterým cítila, že má mnoho společného. Záleželo pak na tom, jestli viděla jeho skutečnou tvář? Jí rozhodně ne.
Nerv: Nějaký plány? :)

Alice chvíli přemýšlela s rukama volně položenýma na klávesnici. Ne, neměla žádné plány, chtěla si jen popovídat s někým blízkým. Z nějakého důvodu se jí nechtělo nic probírat, dokud se její kamarád nezeptá jako první a tak odepsala jen strohé "ne".

Nerv: Chtěl jsem ti něco ukázat
Víc vědět nepotřebovala. Za krátko jejich herní postavičky stály vedle sebe na dobře známém odpočívadle v horách. Nerv šel jako první, ukazoval směr a jeho mečem (jelikož byl bojovník) a jejími kouzly si snadno proklestili cestu. Tento svět patřil jim. Mohli jít, kam se jim zamane. Alice to milovala a tak nějak tušila, že Nerv je na tom stejně.
Dostali se k Velké černé díře, což bylo jejich jednoduché označení pro propast mezi stromy.
Elis: Co teď?
Nerv: Skočíme ;)
Elis: Blázníš? Zabije nás to
Nerv: No tak, věř mi trochu
Smrt se v herním světě nevyplatila o nic víc než ve skutečnosti, jenomže Nerv byl kamarád a ona mu doopravdy věřila. Stiskla šipku, která nasměrovala jejich postavy do propasti a vzápětí se její virtuální svět změnil na černou tmu, kterou padaly dvě postavy.
Hned si vzpomněla na knížku, která jí přistála na hlavě a jen doufala, že elfku, se kterou se ztotožňovala nebude dopad bolet tak, jako ji hlava. Nakonec nebyla nijak zklamaná, jejich postavy se zastavily ve vzduchu kousek nad zemí bez jakéhokoli poškození.
Elis: Nekecal jsi, je to paráda!!!
Napsala, když se konečně podívala na neznámé místo a nemohla se vynadívat. Jestli mohly být i její sny tak nádherné, stálo to zato, aby vytrvala. A možná by měla přestat hrát dnes o něco dřív, aby se mohla dostatečně vyspat.
Elis: Když už jsme u toho padání, dneska se mi stala taková divná věc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama