Ork a elfka

8. prosince 2013 v 9:56 | Nerisa |  Povídky
Jedna z asi dvou nebo tří povídek z prostředí WoW (z listopadu r. 2009). Naneštěstí myslím, že ty druhé dvě už nemám. Všechnu nezveřejněnou tvorbu jsem ztratila při přetahování dat z pc na notebook.

Na pravé straně mapy, na nejsevernějším výbežku Eastern Kingdoms, leží město Silvermoon. A na jeho opačné straně leží trosky. Ten, kdo nezná historii tohoto světa, netuší, že ony trosky bývaly dříve krásným městem Silvermoon. A netuší, že Arthas se svými nemrtvými toto město zničil. Ale elfové, kteří přežili, na to nikdy nezapomenou. A proto, na památku pomstě po které touží, si říkají krvaví elfové. Postavili Silvermoon znovu a usídlili se opět v lesích kolem něj. A kromě jména, kterým si elfové říkají, zůstal na památku pouze pruh zničené země, který připomíná co se zde před lety odehrálo... říká se mu Death Scar, nebo-li Jizva smrti.
My se teď ale přesuneme na ostrov nalevo od trosek starého Silvermoonu. Právě tam začíná svou cestu krvavá elfka jménem Tamailana. Byla vyučena moudrými učiteli v povolání Warlocka. Za předešlé roky se naučila sesílat ohnivá i temná kouzla a vyvolávat démony. A tak plna očekávání vyšla ven z chrámu, pohledem se rozloučila s rodnou krajinou, a v doprovodu malého ďáblíka impa se vydala na cesty. I když se musela cestou bránit různým nestvůrám, tak brzy došla k ruinám města Silvermoon.
Na město byl smutný pohled. Kromě polorozbořené obvodové hradby z něj zbylo jen několik rozpadlých budov. Všechno bylo zarostlé trávou a popínavými rostlinami. A tehdy, když uviděla tu spoušť na vlastní oči, tehdy poprvé pocítila nenávist - nenávist k Arthasovi, nemrtvým a ke všemu, co udělali. Nenávist, která byla jejímu rodu vlastní. "Za Hordu a za Silvermoon," procedila nenávistně mezi zuby, otočila se a odešla. Obešla hradby a konečně dorazila do Silvermoonu. Rozdíl mezi ruinami a hlavním městem byl obrovský. Veliký vchod zdobily dvě sochy po stranách a vše bylo krásně zdobené. Dlážděné cesty a překrásné domy. Okouzleně bloudila městem až nakonec zapadla do jednoho hostince, kde se nechala ubytovat. A jak tam seděla, uviděla na stěně vyvěšené nějaké papíry. I zatoužila pomáhat své zemi a napadlo ji, jak by bylo krásné, kdyby tam byl nějaký důležitý úkol, který může udělat. Ani nevěděla, kde se v ní ta touha pomáhat vzala. A tak se zvedla a vykročila ke stěně. Ke svému zklamání tam našla jen několik papírů popsaných oznámeními o náboru do armády, prodeji lektvarů a podobných neužitečných věcí. Ale když už se chystala odejít uviděla náhle ležet na zemi nějaký papír. A v něm stálo: Hledáme spolehlivé elfy, kteří se nebojí cestování do neznámých krajin, plnění těžkých úkolů a nebezpečí. Více se dozvíte ve Fairbreeze village jižně od města v srdci Eversong woods.
Pod textem byl obrázek vesnice. A tak se Tamailana dlouho nerozmýšlela a okamžitě vyrazila na cestu. A celou cestu ji samozřejmě doprovázel její společník démon, který na ni dával pozor na všech cestách. Když došla na místo, začala přemýšlet, koho se zeptat. A jako první jí samozřejmě napadlo oslovit majitele zdejšího hostince. A tak začala série úkolů. Musela řešit problémy s nemrtvými i trolly, trpaslíky či démony. A když konečně dokončila desítky úkolů v Ewersoongských lesích, poslali ji na cestu na jih. Na jih, kde ležel kraj nemrtvých - Ghostlands.
Elfka však nebyla sama, kdo se vydal na svou cestu životem. V Kalimodru, kontinentu na druhém straně oceánu mezitím začal svou pouť i orkský válečník Damn´Taho. V kraji pouští také plnil jeden úkol za druhým, ale stále byl ve své rodné zemi a byl velmi rád, protože Kalimdor miloval. Jednoho dne se také vydal poznávat nové kraje a procestoval mnoho míst. Ale o tom teď nebudeme vyprávět, radši se vrátíme zpátky do Ghostlands.
Tamailana sama nevěděla jak moc velká změna to je a jestli k horšímu či lepšímu. Opět byla zasypána spoustou úkolů, sice byly těžší, ale i ona už byla zkušenější, takže jí to nijak nevadilo. Naopak byla ráda jakou důvěru v ní vkládají. A také, že může pomáhat své zemi. Když tam přišla, nechápala proč má být v zemi nemrtvých, proč pomáhat národu, který zničil její národ. Brzy se dozvěděla, že Sylvanas Windrunner, která byla jednou z vysokých elfů a pomáhala chránit Silvermoon, vede skupinu odpůrců Arthase. Tamailana věděla, proč Sylvanas Arthase nenávidí - zabil ji a pak ji proměnil v banshee - vílu smrti - a nechal si ji ve svých službách. A jak vidno, tak ani po smrti mu to nezapoměla. Tamailana Sylvanas však neviděla ani jednou. Nicméně každý, kdo byl proti Arthasovi, byl spojenec - a ona to dobře věděla a tak ráda pomáhala. Jen ji znervózňovalo to okolí. Všude pustá země, mrtvé stromy a otrávené řeky. Byla zvyklá na krásu a život kolem a tak tesknila po domově. A pak jí jednou zase dali práci, která ji donutila cestovat. Musela doručit důležité listiny orkskému náčelníkovi do Oggrimaru v Kalimdoru.
A tak si zase sbalila věci, vyvolala démona a vydala se na cestu. Tentokrát musela cestovat dále než kdy dříve. Dostala se až do velké budovy ve které sídlil vládce elfů a pomocí čarovného kamene byla přenesena až do hlavního města nemrtvých. Do Undercity. Naštěstí se nemusela dlouho rozhlížet a vydala se rovnou k věži, odkud letěla zeppelinem. Zeppelin byla vzducholoď, která ji přenesla rychle na velké vzdálenosti - třeba přes velký oceán. A tak se stalo, že se elfka ocitla až v Kalimdoru.
Ork Damn´Taho zrovna musel za generálem do hlavního města své země - do Oggrimaru. Nedávno skládal zkoušky na pozici válečníka v náčelníkově gardě. A tak byl pochopitelně trochu nervózní, i když to byl jinak silný nebojácký ork. I se svou sekerou na rameni se tedy vydal do hlavního města. A náhoda tomu chtěla, že zrovna kousek od města přiletěla k věži vzducholoď. A protože si toho ork všiml, zvědavě se podíval nahoru, kdo že to přiletěl z takové dálky. Vzducholoď byla vysoko a celkem daleko, takže vůbec nic neviděl. I když už měl jít za generálem, tak ho přemohla zvědavost a čekal, kdo z vzducholodi vystoupí. A nejen, že byl zvědavý. Napadlo ho, že by mohl vystoupit nějaký nepřítel, on by jej zneškodnil a nakonec by byl možná uznávaný hrdina. A při té představě si spokojeně zamručel. A tak čekal a čekal. A zrovna když si myslel, že už se nedočká a vydá se do města, uviděl konečně jak z věže někdo vychází.
Když elfka vyšla z věže jako první ji oslnilo slunce. A pak se rozhlédla po pusté, rudé krajině. Pomyslela si, že Ewerwsong woods jsou hezčí, ale že Ghostlands vypadají hůře. A pak, nebudu tady dlouho. To bylo druhé co jí napadlo. A pak už radši nepřemýšlela a svižným krokem vyšla do pouště, kde už brzy viděla obrys města Oggrimaru. A pak vyděla ještě druhý obrys, a ten se městu ale vůbec nepodobal. Vlastně to byl nejspíše ork. Upřímě si musela přiznat, že ji to zaskočila. I když bylo jasné, že tady žije orků spousta, protože to je prostě jejich domov. A tak šla dál a skryla překvapení, kterému ani sama nerozuměla. A brzy už byla k orkovi tak blízko, že musela zastavit aby do něj nevrazila.
Pokud byla Tamailana překvapená, že vidí orka, tak ork byl překvapený ještě mnohem více, protože čekal vše ale TOTO opravdu ne. Musel přiznat, že ještě nikdy dříve neviděl elfku. Každý den potklával orkyně, které mu byly přece jen podobné, ale žádná ho nikdy moc nezaujala. Potkal na svých cestách několik lidí, trollů a podobných tvorů, ale elfa ještě ne. Byl trochu zaskočen krásou elfky a musel uznat, že se mu opravdu líbila. Ale pak ho napadlo: Jak by se mohla taková krásná elfka zajímat o obludu jako jsem já? pomyslel si smutně a možná i trochu sklopil hlavu. Byl zvyklý vyhrávat a občas i prohrávat v bitvách. Tohle ale bylo něco jiného a už jen pomyšlení na prohru se mu nelíbilo.
Elfka musela v uznat, že na tom orkovi něco bylo. Nevypadal jako hloupá obluda jak si to vždycky představovala. Ne, určitě byl stejný jako ostatní, jen jinak vypadal. A bylo na něm něco - neuměla to popsat - co se jí líbilo. Něco jiného a přitom známého, krásného, zajímavého...možná jí trochu učarovalo, jak byl silný a odlišný od elfů, které znala. Ze zamyšlení jí vytrhl až silný hlas. "Buď zdráva eh... vznešená elfko. Mohu se zeptat co hledáš v této zemi?"
"Buď pozdraven, silný orku, hledám náčelníka, mám pro něj důležitý vzkaz."
"Náčelník teď sídlí v Oggrimaru - našem hlavním městě, zrovna tam jdu mohu tě tam zavést."
Elfka se po očku podívala na obrys města kousek odtud a pomyslela si, že by ho nemohla minout. Ale i tak přijala orkovu nabídku a tak za chvíli kráčeli spolu. A brzy si začali povídat a zjistili, kolik toho mají i přes rozdíly ras společného. A tak když konečně došli na místo, ani se jim nechtělo se rozloučit. Nakonec to nebylo poslední setkání. Ještě několikrát se setkali, než nastal den, kdy musela elfka odjet zpět domů. A protože se báli, že se mnoho dní neuvidí, rozhodli se, že se vezmou. I tak se mohlo stát, že když jste šli náhodou kolem, spatřili jste mohutného orka klečícího před drobnou elfkou. A kdyby jste chvíli počkali, určitě by jste slyšeli žádost o ruku i pověstné "Ano". A protože je tlačil čas, ještě téhož dne je v orkově domovském městě oddal šaman...
A tak se elfka a ork vzali a stali se mužem a ženou i přes všechny vzhledové, kulturní a vzdálenostní rozdíly. Elfka pak musela brzy odjet a tak se nějakou dobu neviděli. A jen čas ukáže jestli spolu vydrží až nadosmrti nebo na sebe jednou zapomenou. Důležité je jen to, že se našli a mají se rádi. A také to, že i přes velmi hezký obřad se neusmáli k smrti a jejich příběhy tak mohou dále pokračovat.
THE END
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 CaseyKnopy CaseyKnopy | E-mail | Web | Pátek v 16:43 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>Show more!</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama