Nejstarší básně

8. prosince 2013 v 9:43 | Nerisa |  Básně
Asi z doby, kdy mi bylo 12-14...

Kolo roku
Ach jako to letní kvítí,
když skončilo jeho bytí,
když květy zvadly,opadaly,
aby příští léto daly
sílu nové květině.

Ach jako ty stromy holé,
z nichž vyrábějí lidé hole,
s kůrou temnou, popraskanou,
a zas na nich listy povstanou
příští jaro.

Ach jako ta vodní tůně,
jenž schovává ve svém lůně
rybky na zimu se chystající
aby daly potravu na jaře hladové medvědici.

Jako laně na jaře rodí malé koloušky,
a první jarní paprsky probouzejí dědoušky,
kteří ve svém podzimu za jarního času
zůstávají a čekají na zimu.

Tak chci čelit kolu roku,
času pro sebe mít trochu,
za každého počasí i období,
ať mě mé kroky neklamají.
Ať miluji tento širý,živý svět,
ať už strom,rybku i mrtvý květ.

Chci žít v souladu s kolem roku,
a vždy vidět krásu ve svém oku,
neboť čas zde je krátký a i zima sebevíce krutá
je krásná když umíš žít...
Vzpomínky bolí
Ty jsi jen můj, já jsem jen tvá,
najdu si tě všude lásko má.
Žádná dálka není dost velká,
žádný stín příliš strašlivý,
jestli mě slyšíš,vidíš, řekni mi-
že jsi jen můj a já jsem tvá,
najdu si tě všude lásko má.

Přes hory a doly,
řeky lesy i údolí,
stanu na tvém prahu,
ať to kdo chce pochopí.
Jsi jen můj a já jsem jen tvá,
si středem mých snů,
najdu si tě všude lásko má…

V tvých očích jsem se hned napoprvé topila,
představovala si jak ráda bych v nich zemřela,
tvůj pohled mě ničil a spaloval,
já tak doufala že bys mě miloval…

A přesto každý z nás má jiný cíl,
nebylo nám souzeno spolu být,
chtěla jsem tě jen pro sebe mít,
ale ti nahoře mi řekli jak mám žít,
hned od začátku jsem věděla,
že mi tvá láska není souzena.

Ale nic není ztracené najdu tě všude,
sejdeme se ve snech lásko má,
k tobě most mi udělá i noční obloha
a když nebude nám souzeno setkat se zde,
potkám tě v příštím životě…
Slavík
Každého podzimního večera
jsem na lavičce sedávala,
každého večera
jsem se na strom dívávala,
každého večera
tam ptáček sedával
a každého večera
mi krásně zpívával.

Ta lavička v jedné krásné zahradě byla,
byly tam stromy, růže a já to obdivovala.
A kolem té zahrady byl všude plot,
aby ptáček neutekl.

A on zpíval na svět kolem,
na květiny na stromy,
zpíval o svém utrpení
a hrozném osamění,
zpíval žalem po své družce,
po svých kamarádech ptáčcích,
a mě srdce puklo žalem
a slzy z očí padaly.

Chodila jsem tam den co den,
po celý dlouhý rok,
na jaře ten ptáček malý
byl od smrti smutkem krok,
a já jsem si tašku vzala,
ven ho vraty vynesla,
nedbala jsem hněvu paní,
co vtom domě bydlela.

A tak ptáček celé roky
létával se podívat,
díval se na mou rodinu
a viděl děti dospívat,
jednoho dne mého stáří,
děti pryč i s manželem,
přiletěl až k mé posteli
zpíval celým svým hlasem,
o tom velkém trápení,
o trápení že mě ztrácí,
o tom jak jsme si byli blízcí
a pak utichne celý svět,
slyším zvony, vidím světlo,
neležím už na posteli,
někdo ke mě vztahuje ruce a říkám:
Sbohem můj drahý příteli.
Zahrada
Co je nejkrásnější věcí na světě?
Příroda - hlavně když vše rozkvete.
Toulat se zahradou mlčet či zpívat,
neničit rostliny jenom se dívat.
Usínat v trávě a bydlet na stromě,
jako veverka tam ve svém domě.
Povídat si s broučky,usínat se sluncem
nebo kochat se nádherným měsícem.
Jen to mé srdce zaplní,jen to mé smysly probudí,
jen díky tomu žiju - díky zahradě kde si odpočinu.
Žiju jen pro ten vítr mezi stromy,
netěší mě kamenné domy,
netěší mě lidí ostrá slova,
radši jsem když v lese houká sova.
Chtěla bych žít v krásné zahradě,
ne jako ovečka v lidské ohradě,
chci být svobodná a bez starostí,
pryč od lidské schválnosti,
jen zpívat,smát se a snít,
ach jak chtěla bych v zahradě žít...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama